Pokožka je součástí největšího orgánu těla a neměli bychom na ni zapomínat hlavně co se týče našeho zdraví. Je součástí velkého celku nazývaného kůže, který brání celý náš organismus vůči okolí. Je to naše ochrana před fyzikálními a chemickými vlivy a jedná se o systém, který ovládá naše tepelné ztráty pomocí potních žláz a změn průtoku krve ve svém cévním řečišti. V další řadě komunikuje se slunečními paprsky, před jejichž negativními vlivy nás chrání a na druhou stranu kůže díky světlu funguje jako továrna na vitamin D. Nyní bychom se zaměřili na to, jak vůbec vypadá lidská pokožka.
Vzhled lidské pokožky
Pokožka neboli epidermis je souvislá vrstva buněk, která má hlavně funkci ochranou. Je tvořená epitelem a pokud mluvíme o pokožce, tak zde nalézáme epitel vrstevnatý dlaždicový, který je zrohovatělý v povrchových vrstvách. Nyní se podíváme na epidermis více do hloubky. Pokožka se skládá z pěti vrstev. První tvoří vrstva zárodečná a od toho se odvíjí její funkce, jelikož zde probíhá dělení a vznik nových buněk. V dalších vrstvách se nachází buňky, které obsahují zrnka keratohyalinu, což je předchůdce keratinu. Buňky se postupně dostávají k povrchu pokožky, zde diferencují a podléhají buněčné smrti. Poslední vrstva je složena z bezjaderných keratinocytů. Keratinocyty (zde někdy označované jako korneocyty) jsou v kůži uspořádány ve vrstvách a díky tomu můžeme určit sílu pokožky. Nejsilnější se nachází na dlaních a na chodidlech. Korneocyty, které se nacházejí v nejsvrchnější části pokožky se postupně odlučují a odpadávají.
Kožní deriváty
Rohověním epidermis vznikají její deriváty. Mezi deriváty pokožky patří nehty, kožní žlázy a ochlupení. Nehet je rohová ploténka, která zlepšuje hmatovou funkci konečných hmatových polštářků prstů. Díky nehtům můžeme odhalit i mnohá metabolická onemocnění. Infekční onemocnění narušuje část nehtu nazývanou matrix. Na nehtech poté můžeme vidět příčné Beauovy čáry. Za narůžovělou barvu tohoto derivátu epidermis zodpovídají cévy, které prosvítají nehtovou ploténkou. Díky tomu můžeme zjistit kvalitu prokrvení periferních částí těla. Dále díky lámavosti nehtu můžeme zjistit, čím naše tělo strádá. Štěpivost a lámavost nehtů obvykle ukazuje na nedostatek křemíku, hořčíku, zinku a vitaminu A. Dalším kožním derivátem, o kterém se zmíníme, jsou kožní žlázy. Máme dvě hlavní skupiny kožních žláz a to potní a mazové žlázy. Mazové žlázy jsou v kůži připojené k ochlupení (vlasům) a díky tomu přechází jejich sekret na ně. Produktem těchto žláz je kožní maz, který má funkci zvlhčovací a ochranou proti smáčení. Potní žlázy jsou stylem své sekrece merokrinní a apokrinní. Buňky merokrinních žláz produkují jakési váčky a ty se poté dostávají až na povrch. Naproti tomu apokrinní žlázy jsou typické tím, že se zde uvolňuje celá koncová část buněk včetně všeho sekretu. Mezi apokrinní žlázy řadíme hlavně potní žlázy. Posledním derivátem kůže je ochlupení. Ochlupení rozeznáváme tři druhy. Prvním je primární, druhým sekundární a posledním terciální neboli terminální. Mezi primární řadíme ochlupení fetální. Sekundární ochlupení se objevuje až po narození a vyvíjí se z něho chloupky, vlasy, řasy a obočí. Terciální ochlupení se začíná objevovat až v pubertě a postupně do věku dospělosti ho přibývá. Výskyt tohoto typu ochlupení je závislý na přítomnosti testosteronu a činností žláz s vnitřní sekrecí. Problém může nastat i při patologické nadměrné funkci nadledvin. V tomto případě se terciální ochlupení začíná vyskytovat ve větší míře a u žen může dojít i ke vzniku ochlupení například v oblasti tváří a vzniku vousů.
Péče o lidskou kůži
Kůže je jeden velký imunitní orgán a je nutno o ni náležitě pečovat. Naše pokožka může trpět na řadu onemocnění. Mezi nejznámější patří ekzém, svrab, lupénka, akné a bradavice. Ekzém je zánět, jehož původem není infekce. Na pokožce se jeví jako zarudlá, mokvajicí, zhrubělá, zarudlá místa se stroupky. Toto onemocnění má většinou genetický podklad a může se tím projevit u více členů v rodině. Známe celkem dva druhy ekzému a to atopický a kontaktní. U atopického ekzému se jedná o kožní zánět, který je způsoben přítomností určitého alergenu v těle. Kontaktní ekzém vzniká přímým kontaktem pokožky s dráždivou látkou. Při léčbě tohoto onemocnění je třeba vyhledat specialistu. V případě každého onemocnění je velice důležitá celková péče o pokožku, která je velice náchylná na změny ročních období a s tím i na změny počasí. Po celý rok se snažíme, aby byla pokožka co nejvíce hydratovaná. Je důležité vědět, jak taková hydratace vůbec probíhá. Kůže obsahuje mazové žlázy, které vylučují maz a tím pokožku stále zvlhčují. Problém nastává, pokud teplota na teploměru spadne ke třem stupňům a méně. V tomto případě přestávají mazové žlázy produkovat maz a pleť se začíná vysušovat. Pokožka pak působí napnutě, nepříjemně a tvoří se vrásky a praskliny.V tomto kritickém období je nutné o ni správně pečovat. Musíme jí dopřát dostatečnou hydrataci hydratačním krémem, který můžeme za den vyměnit i za krém hutný mastný. Nejrizikovější pro toto období jsou lidé s citlivou a suchou pokožkou. Další problém může nastat při dopadajícím slunečním zářením na pokožku. Takové záření může v kůži způsobit vznik volných radikálů a poškodit ji. Pokožka se může na povrchu spálit, může dojít i předčasnému stárnutí a poškození imunitního systému. Největší riziko vzniká hlavně z hlediska vzniku rakoviny kůže. Nejlepším řešením jak se před volnými radikály chránit je vyhýbat se přímému slunečnímu záření v kritickou dobu a to bývá většinou přes poledne v letních měsících a užívat přípravky se speciálním ochranným slunečním faktorem na opalování, který vybíráme dle našeho fototypu a dobou pobytu na slunci. Nyní jsme si udělali přehled o tom, co vůbec je pokožka, z čeho se skládá a jaké další deriváty z ní vznikají. Nesmíme zapomínat, že pokožka je součástí kůže - největšího orgánu lidského těla a je to naše nejdůležitější obrana proti vnějšímu prostředí a musíme o ni stále pečovat.
zdroj obr. č. 2 : Britannica.com [online]. London: Britannica, 2009 [cit. 2017-04-17]. Dostupné z: https://www.britannica.com/science/epidermis-anatomy
zdroje: ČIHÁK, Radomír, DRUGA, Rastislav a Miloš GRIM, ed. Anatomie. 2., upr. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-1132-X.